Cyrus Fam in Cabo

28. května 2010 v 21:53 | LucinQa-MileynQa |  Videa
Objevilo se nové video..Je pěkné:)
 


Komentáře

1 veve veve | Web | 28. května 2010 v 21:55 | Reagovat

moooc hezkévideo! :)
díky za tvůj názor:) už to tak vypadá že to bude asi povídka Stargate protože už asi nikdo neřehlasuje na jinou volbu:) no každopadně hlasovat SB můžou ještě nějak do 12 a potom začnu psát snad mě něco do té doby napadne :D :)

2 Domča Domča | Web | 28. května 2010 v 22:17 | Reagovat

je moc hezkýý i písnička

3 L.u.L.u....your SBÉÉ ♥ L.u.L.u....your SBÉÉ ♥ | Web | 29. května 2010 v 5:42 | Reagovat

Sweet shampoo or coconut milk? 15.díl 3.řady

V předchozím díle: ,,Joe? To já nevím, najednou jsi přišel a začal jsi šahat na mýho ptáka!“ Zakřičím na něj.
,,Cože? Fuj! Já jsem takový prase?“ Otřepe se a urychleně odejde z místa činu.

***
Nick
Ten večer jsme s Joem na sebe nepromluvili. Kevin nás vůbec nechápal...

V autě, cestou zpátky do LA, jsem to už nevydržel.
,,Hele, Joe,“ šeptl jsem na něj, aby nás nikdo neslyšel. Ještě že jsme seděli vedle sebe.
,,No?“ Podíval se na mě a začervenal se.
,,No tak chlape!Nebuď rudej!“ Plácnu ho ze srandy. A už se pereme.
,,Klucii, nechte toho!“ Okřikne nás hned máma. Hodíme na ní omluvnej výraz.
,,Cajk?“ Zeptám se ho.
,,Jo,“ vděčně se usměje. Pak zavřu oči a pokouším se usnout. Hned zítra ráno musím dojít za Tay, tak moc se na ni těším. Neviděli jsme se přes týden, pro mě je každá minuta bez ní jako rok...

DOPOLEDNE
Tay
,,Jdu si zaběhat!“ Křiknu na mámu, než mi to stačí zatrhnout. Od té doby, co odjel Nick jsem několik kilo přibrala. Je to hodně vidět na břichu, vůbec s tím nejsem spokojená, tak chodím několikrát denně běhat. Pořád zvracím, nevypadám vůbec dobře. Ještě, že to na mě včera Nick nepoznal, když jsme si psali...a ještě, že ho vyrušil Joe, protože bych se určitě podřekla. Ale dneska by se měl stavit, tak doufám, že to proběhne v klidu a na nic se mě nebude vyptávat. Fakt bych na to neměla náladu...

Běhám už hodinu, vůbec se mi nezdá, že bych hubla. Je to čím dál horší, den ode dne. Za chvíli ze mě bude bečka. Snad je to jen přechodná doba, nevím, co se to se mnou děje.
Chtěla jsem si oběhnout ještě jeden blok, ale chtělo se mi najednou hrozně moc zvracet.
,,Sakra! Zrovna teď. Snad to stihnu domů,“ nasadila jsem sprint. Můj žaludek to naštěstí vydržel. Rychle jsem si odemkla a na nic se nedívala a hned běžela na záchod se vyzvracet. Pak jsem se svezla po dveřích, opravdu mi je hrozně špatně. Opláchla jsem si oči a jen tak se na sebe dívala do zrcadla. Vypadám přešle, Nick to na mě určitě pozná.

Nick
Ráno jsem nedočkavě vstal, naházel do sebe snídani a ještě překontroloval svůj vzhled v zrcadle.
,,To už nezachráníš, brácho,“ pokývá znalecky přede mnou Frankie. ,,Je to děsný,“ řekne a už prchá.
,,Hej to si spolu ještě vyřídíme,“ křiknu za ním. Podruhé se na sebe podívám. Opravdu je to tak strašné? Možná na tom něco bude, že červená a fialová k sobě neladí. Zaběhnu se převléct.

Za půl hodiny jsem už zvonil u Tay doma. Otevřela mi její máma: ,,Ahoj Nicku! Tak jste konečně přijeli!“ Objala mě.
,,Ano, konečně,“ vydechnu.
,,Ale Tay si šla zaběhat, už je tam asi tak přes hodinku, měla by se brzo vrátit,“ poví mi a pozve mě dál.
,,Počkám na ni, děkuju,“ zuji si v předsíni boty a sednu si na židli v kuchyni.

,,Děsně se jí po tobě stýskalo,“ usměje se na mě, když vaří.
,,Mě po ní taky,“ oplatím jí úsměv.
,,Nicku, jen jsem se chtěla zeptat, nemáte spolu nějaké problémy? Ne, že mi by do toho něco bylo, ale Tay je poslední dobou špatná. Nejí, nepije, je bílá, zvrací, chodí běhat,“ řekne mi v návalu emocí.
,,Fakt? O tom nic nevím, však já si s ním o tom promluvím, nebojte,“ nedořeknu celou větu, protože uslyším, jak někdo odemyká dveře.
,,Jdu tam!“ Vyskočím jako když vás píchne včelka.

Chci na Tay vybafnout, popadnou ji do náruče a zatočit s ní, aby viděla, jakou mám radost, že se vidíme.
Ale ona kolem mě prosviští a zamíří si to na záchod, odkud slyším podivné zvuky připomínající zvracení.
,,Říkala jsem ti to,“ poplácá mě po rameni její máma.

,,Stačil jsem si všimnout, jak je zdrcená! Musím s ní ihned mluvit!“ Zděšeně jsem jí oznámil a utíkal na záchod, kde byla Tay.
,,Můžu?“ Zaťukám opatrně na dveře. Není zamčeno, vstoupím.
Uvidím ji, jak na sebe hledí přes zrcadlo. Pak se koukne na můj odraz. Lekne se a prohrábne si vlasy. Pohled na ni mě bolí. Je tak zničená, není to ta holka, kterou jsem viděl naposledy před několika dny. Otočí se ode mě a ponoří hlavu do záchodu a začne zvracet. Zase.
Přistoupím k ní a přidržím ji vlasy, aby si je neušpinila. Pak ji beze slov vezmu do náruče, opláchnu jí svojí dlaní pusu, protože vidím, že je celkem slabá a může mi tu co nevidět omdlít.
Donesu ji do pokoje a položím na postel.
,,Nicku, zůstaň tu se mnou,“ otevře oči a bezradně na mě koukne.
,,To víš, že jo, jen klidně spi,“ pohladím ji po hlavičce a lehnu si k ní. Opře si svoji hlavu o mou hruď a zanedlouho poslušně usne.

Hladím ji po tvářích, sem tam zajedu na krk. Každou chvíli ji líbnu pusinku na vlásky. Bojím se o ni, přiznávám to. Není v pořádku, je to na ní vidět už od pohledu.
Nějak mi nic není v tuto chvíli jasné. Co se děje? Není nemocná? Nesnědla jen něco špatného? Ale to by bylo za pár dní v pořádku, ale tohle je prý už přes týden. Dělám si o ni velké starosti.
Přemýšlím, přemýšlím a přemýšlím, což u mě moc časté není.
Najednou mi to trkne! Co když...ale ne, určitě nemám pravdu, nemůže být těhotná, vždyť nám sestřička řekla, že nečeká miminko!
Tuto možnost jsem zavrhl, avšak pořád jsem se k ní v myšlenkách vracel. Nic logičtějšího mě nenapadlo. A je pravda, že Tay i trošku ztloustla, sice jen pár kilo, ale je to vidět. Nejvíce na pupíku...nedá mi to, musím skočit do nemocnice a optat se ještě jednou. Je možná, že se někde stala chyba, že někdo něco přehlédl! Nic jiného mě nenapadá...
Pomalu, abych ji neprobudil, vstanu z postele, obléknu si bundu, kterou jsem měl přehozenou přes židli u stolu a odejdu. Ještě se otočím, abych se ujistil, že spokojeně spinká. Je tak sladká, roztomilá, jen moje...

,,Budu si muset něco jít zařídit, nahledanou,“ rozloučím se s její mámou a upaluji do nemocnice.
Cestou znovu přemýšlím, co se to se mnou děje(xD). Zkouším si vybavit situaci zhruba před měsícem. Irenka za námi přišla, oznámila nám, že Tay není v jiném stavu a odešla...vše se zdá správně, nic není neobvyklé...už jsem to chtěl vzdát, avšak..! Zčistajasna jsem si uvědomil podstatnou záležitost! Proč za námi nepřišel sám doktor? Proč nám neukázala výsledky? Co to měla za zády, když se s námi bavila? Co když...co když jsme měsíc žili s tím, že se náš život nezmění?
Rozčileně si prohrábnu kudrlinky, otevřu dveře od nemocnice a tryskem pádím k doktorovi. Předběhnu všechny, co tam čekají a prudce rozrazím nemocniční dveře. Jsou tam, ona i on.
,,Ale tady být nemůžete! Laskavě si počkejte!“ Vykazuje mě zpět Irenka.
,,Nechte mě, musím s vámi neodkladně mluvit!“ Vyprostím se jí ze sevření a přijdu těsně za doktorem.
,,Pane Jonasi, tak mluvte prosím rychle,“ podívá se netrpělivě na hodinky.
,,Tay, určitě si vzpomínáte,“ začnu svoje vyprávění. ,,.............. opravdu není těhotná? Něco mi tu nehraje,“ skončím po pěti minutách popisováním jejího stavu.
Jen na mě kulí oči, zaraženě řekne: ,,Taky mi tu NĚCO nesedí,“ významně se koukne na sestřičku, která má oči sklopené do země.
,,Sestro?! Co to má znamenat? Pokud si na tento případ dobře pamatuji, posílal jsem po vás POZITIVNÍ těhotenský test!“ Nepříčetně se na ni rozkřičí. Zkoprním, POZITIVNÍ? Mé teorie byly správné...mám pocit, že omdlím. Sesunu se na židli a rozdýchávám první šok.
,,Tady máte vodu,“ poví mi trošku uklidněný doktor.
,,Děkuju,“ sípnu, úplně mi z toho vyschlo v krku.
,,Zmizte!“ Vykáže Irenku pryč. Mám chuť křičet vztekem, ale také skákat radostí. Budu táta...jak hezky to slova zní...budeme rodina...možná...možná taky ne...
,,Mrzí mě to, omlouvám se, netušil jsem, že je to taková mrcha!“ Prskne. Při slově ,,mrcha“ se jen uchechtnu.
,,Víte, že mi to ani nevadí? Sice je mi jen 17, celý svět si myslí, že jsem panic, ale ... těším se na to malé...,“ začnu se rozplývat. Už se úplně vidím, jak mu přeměňuju plínky. Alespoň očima..
,,Třeba si ho slečna Tay nechá vzít,,“ připomene mi jeden důležitý fakt.
,,To ne! Nedovolil bych jí to! Přemluvím ji, i když to nebude snadné,“ vyřeším hned.
,,Budu vám držet palce,“ podá mi ruku.
,,Děkuju, budu to potřebovat,“ vzdychnu a odejdu.

Do večera se procházím parky. Všemi, co tu znám. Vybavují se mi vzpomínky z dětství..ani nevím proč. Přepadla mě najednou úzkost, úzkost z reakce ostatních. Vždyť se to přece dozví všichni, ale nejdříve to musím samozřejmě oznámit Tay. Ale jak? To mám za ní přijít a pronést: ,,Irenka je kráva, čekáme spolu dítě!“ Ne děkuji, ale musím na to přijít jinak. Tak, aby mě hned nevyhodila, aby nezačala brečet, aby se mohla radovat. Což silně pochybuji...
Můžu to vyřešit jinak. Nic jí neřeknu, budu ji hlídat, opatrně jí zakážu běhání, bude hodně pít ...a hlavně...možná je to, co jí řeknu unáhlené, ale nedělají puberťáci někdy opravdu nemožné věci? Dělají! Mám na to také právo! Nevím, jaký význam to bude mít do budoucna, ale teď jsem rozhodnut! Vezmu si ji! S pocitem blaženosti a úsměvem na tváři se vydám zpátky k ní...

heeej :D to jsem ještě neviděla :) krásný videjko :)

4 L.u.L.u....your SBÉÉ ♥ L.u.L.u....your SBÉÉ ♥ | Web | 29. května 2010 v 5:42 | Reagovat

neee....promiˇm, já jsem tam něco zkopčila :D to tAM nemá být xD to jsem kopčila ffku na svůj blog :D promiň, kdyžtak to vymaž, díky mc :D

5 Ke$ha's your affs Ke$ha's your affs | Web | 29. května 2010 v 10:11 | Reagovat

Jééé :))

6 heart-mileyfanss heart-mileyfanss | Web | 29. května 2010 v 11:40 | Reagovat

Ja tam chcem ist :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama